Boty s ocelovou špičkou za běžných okolností jen tak na ulici neuvidíte. Tento druh obuvi totiž patří do kategorie pracovní obuvi. Ocelová špička chrání chodidlo před zraněním.
Jak to však už ve světě módy nejednou bývá, pracovní oděv se nejednou dostane i na běžnou ulici. Během historie jsme toho byli svědky hned několikrát. Nejzářivějším příkladem toho, kdy se dělnická výbava dostala na módní mola, jsou džíny.
Džíny byly poprvé ušity ve Spojených státech amerických. Jejich autorem byl Levi Strauss. První džíny byly určeny dělníkům, kteří potřebovali kalhoty, které toho snesou poměrně hodně. Přesně toto džínovina nabízela - odolný materiál, který vydrží opravdu hodně. Levi Strauss určitě nešil první džíny s předpokladem, že jednou z jeho vynálezu stane ikonická záležitost. Od prvních džínů uběhly desítky let, pokud se tento kus oblečení dostal mimo dělnickou třídu. Na piedestal slávy vynesly džíny mladí lidé během kulturní revoluce v 50 - a 60-tých letech minulého století. Nošení džínů iv té době bylo cosi revoluční. Teprve v pozdějším období 20-ho století se z džínů stala běžná záležitost i běžných lidí.
Z části podobný příběh mají za sebou i boty s ocelovou špičkou. Vytvoření boty s ocelovou špičkou mělo jednoznačný účel. Ocelová špička má chránit nohu před zraněním. Na mnoha pracovních pozicích hrozí, že pracovníkovi něco spadne na nohu. V mnoha případech to může mít velmi ošklivé důsledky. Je jasné, že poraněné chodidlo většinou nikoho nezabije, takový úraz však může vést k trvalé pracovní neschopnosti. Tohoto si je vědom každý odpovědný pracovník. Extrémně důležité je to i pro zaměstnance. V moderních ekonomikách zákony vyžadují, aby pracovníci byli přiměřeně chráněni.
Ne vždy však tomu bylo tak. Ještě na počátku 20-ho století byla specializovaná pracovní obuv poměrně velkou vzácností. Mnozí podnikatelé si však všimli, že v tomto prostoru existuje ohromný poptávka. V Evropě a Spojených státech amerických vzniklo hned několik firem, které se pustily do výroby specializované pracovní obuvi. Taková obuv byla většinou vyrobena z kvalitní kůže a podrážky. První výtvory těchto firem by dnes asi vyvolaly pouze úsměv na tváři. Pracovní obuv se však začala postupně vyvíjet. Výrobci přicházeli s novými a novými inovacemi, které zlepšovaly obuv av konečném důsledku lépe chránily zaměstnance.
Jedním z těchto zlepšováků byla i ocelová špička, která rázem vyřešila několik problémů. Ocelová výztuž pracovní obuvi dodala většinu pevnost. Taková obuv byla prostě robustnější. Nejdůležitějším faktem však byla ochrana špičky nohy. Tato část chodidla bývá tradičně nejzranitelnější. Prsty na nohou obsahují množství malých kůstek, které jsou propojeny mnohými klouby. Jinými slovy - v této části nohy se nachází množství věcí, které může i jednoduchá nehoda narušit. I malý úraz nohy může způsobit potíže při pohybu. U mnoha zaměstnáních je plynulý pohyb nezbytností. Jen těžko si například umíme představit pracovníka na výškových stavbách, který nemá plně pod kontrolou svá chodidla.
Boty s ocelovou špičkou se rozšířily jako módní artikl v mnoha společenských subkulturách. Velmi často uvidíte na punkových či metalových koncertech. Fanoušci těchto hudebních žánrů určitě nenosí tuto obuv kvůli bezpečnosti chodidel. Staly se kulturním fenoménem. V tomto případě mají více estetický než funkční význam. Velmi známou značkou je například britská značka St. Martins.
